Odšoustaná pokuta

"Revize jízdenek, prosím. Ukažte mi vaši jízdenku slečno." vytáhl jsem si pohledem z davu na Muzeu pohlednou pasažerku. Aby se alespoň oči potěšili, když mám službu.
"Já jí nemám... " zazněla z jejích usměvavých úst odpověď. "Ale, ale... " došla mi ta dvojsmyslnost
" ...opravdu jí nemáte ? To bych se na to rád podíval. Ale jestli jí opravdu nemáte, tak to bude za sto... "
"Můžete si to zkontrolovat, já vás zvu... " odvětila mi ta příjemná tvářička a z hlasu vyzněl moravský přízvuk.
"Rád, ale teď nemohu, jsem ve službě, až za chvíli... "
varovalo mne ještě svědomí - vždyť i na nás chodí různé kontroly.
"Pojďte, fakt, prosím... " ozvalo se téměř naléhavě a její oči dokazovaly, že to není žert.
Mrknutí na hodinky mne přesvědčilo o tom, že kvůli té chvíli se snad nikdo nezblázní.
"Fajn, moment... " řekl jsem, bleskově se odepsal u dozorčího a v příští vteřině ji objal rukou kolem pasu. Přitáhla se ke mně a dala mi polibek na tvář, jako by jsme se znali už roky.
Pod mojí rukou jsem cítil mladé ženské tělo a druhá paže mi sjela na její kozy.
Byly kouzelné.