"Musel jsem, moc jsi mne rozbláznila... " dodal jsem na omluvu.
"Moc to bolelo... ze začátku... měl jsi mi to říct... " tiše hlesla.
"A zlobíš se moc ?" nezmohl jsem se na nic moudřejšího.
"Moc ne... ale příště mi to řekni nebo naznač... "
odpověděla.
"A bude příště ?" zeptal jsem se.
Věrka se na mne podívala a její oční víčka kývla na souhlas.