Udělej mi dítě

"Mladá paní, nechcete si zašoustat ? Ozvalo se a já jsem praštila tím sluchátkem a celý večer čekala, kdo se mi začne dobývat do bytu... " vyprávěla jsem tuhle kolegovi svoji story z minulého čtvrtka, kdy mi někdo zvonil na zvonek, já to zvedla a co se mi pak ozvalo.

"No to už je moc... " řekl, potom mu šibalsky zamrkaly oči a dodal:

"Kdyby řekl, milostivá, nechcete se nádherně pomilovat, to by bylo něco jiného, viď ?"

"Ty jsi přece... " odsekla jsem a řekla:

"Alespoň by to mělo nějakou úroveň... "

Chvíli jsme ještě klábosili a potom se rozešli.

Ve čtvrtek v podvečer, Venca už byl zase v hospodě, najednou někdo zvoní dole na zvonek.

Říkám si, kdo to zase otravuje a zvedám sluchátko od domácího telefonu:

"Kdo je ?" ptám se docela otráveně.

"Tady je objednávková služba, máme tady objednávku, že prý by jste se mladá paní chtěla krásně pomilovat. A když neotevřete, budu to zvonit na všechny ty zvonky... " ozvalo se zdola.

"Tedy ty jsi číslo. Tak pojď nahoru. Ale prosím tě rychle, ať tě pokud možno nikdo nevidí. Nechci řeči." vykoktala jsem na něj a zmáčkla tlačítko od vrátného.

Za chvilku byl nahoře a já za ním rychle zavřela dveře.

Nepřišel jen tak s prázdnou. V ruce držel balíček a podával mi ho.

"Co to je ? A proč si vůbec tady, děje se něco ?" ptala jsem se ho, ačkoliv jsem tušila oč mu, a vlastně nám oběma jde.

Ani se nevytáčel.