ozvání na kávu ?

V pondělí mne přišla žádat o práci menší tmavovláska. Nebyla to žádná krasavice, ale měla milý pohled a ještě něco, co mne upoutalo aniž bych věděl, co to je. Byl jsem tak grogy že jsem jí hned řekl, že jsem absolutní zoufalec, který je v krachu. Jak dlouho jsem to ze sebe sypal nevím, ale výsledkem bylo, že se na mě zadívala a povídá:

"Tak když to takhle dopadlo a vidím, že toho máte dost, víte co ? Já vás zvu na kávu, jestli se neurazíte."

Byl leden, mrzlo a byla pěkná mlha.

Vyjeli jsme z města jen tak nazdařbůh.

Povídali jsme si a mně bylo hrozně, ale hrozně smutno.

Zastavil jsem mezi poli, otočil se směrem k ní a tiše řekl:

"Promiňte, ale víte na co bych měl teď strašnou chuť ?"

Podívala se na mne tak nějak divně a beze slova zavrtěla hlavou.

"Jestli vám to nevadí, strašně rád bych vám teď dal ruku na koleno a nechal jí tam."

"Když se vám udělá líp... " odpověděla jenom.