"Blázníš, copak můžu ? Vždyť by nás zabil oba dva... " tiše jsem jí odpověděl, ale to již moje ruka hladila její tuhé bradavky na nádherných ňadrech.

Zajela mi rukou do klína a chviličku jsme se tak dráždili.

Odtrhli jsme se právě včas, těsně před tím, než čerstvá káva zavoněla pokojem.

"Venku asi bude pršet." řekl jsem, abych navázal nějak nit hovoru.

Oba jsme se s jejím mužem vyklonili ven z okna a pozorovali ocelovou oblohu nad vzdáleným lesem.

Postavila se za mne a přitiskla se k mým zádům.

Cítil jsem na sobě tlak její ruky.

Kdyby se otočil, viděl by jak mi zajíždí rukou mezi nohy. Vzrušovalo mne to.

Chvíli jsme pozorovali blížící se bouři, ale s prvním úderem blesku jsme se odpoutali od okna.

Náhle zhaslo světlo a my se ocitli ve tmě.

Rozžal jsem zapalovač a na stole se objevila svíčka.

"Musím jít zkontrolovat chlazení." řekl a odešel.

Za chvilku byl zpět a jeho ustaraná tvář svědčila o tom, že se něco stalo.

"Odešel kompresor. Naložím ho a odvezu ještě teď spravit nebo vyměnit. Tonda mi to udělá. Přece nenechám to maso shnít." řekl vážně a za pár minut jsme slyšeli startovat jeho dodávku.

Při světle svíčky jsme na sebe moc neviděli.