Potom jsem vyčerpán klesl na koberec a nechal se od ní něžně hladit.

Nakonec jsme oba usnuli.

Naštěstí jsme se probudili před ránem. Pohlédl jsem na ní. V očích jí zase hrálo tak jako vždy a jenom tiše řekla: "Dík... ".

Zmohl jsem se jen na jednu větu:

"Že jsem tě nepřefik dřív... "

"To je osud... " odpověděla a dodala " ...chceš kafe než začneme dělat ?"

Beze slova jsem kývl.