Mrdavá paní Váchová

Sousedka Váchová byla parádní ženská. Bylo jí asi tak dvaatřicet a snad k vůli jejím nádherným kozám jsem se začal kamarádit s její třináctiletou dcerou Hankou.
Mně tehdy bylo šestnáct, pro sousedku zřejmě nezajímavý, ale doufal jsem, že Hanka doroste do její krásy.
S Hankou jsme se vodili za ručičky a před lidmi ani to ne, báli jsme se, že by naši nebo její matka mohli nadávat.
Bydleli jsme v jednom domě a často k nim chodili na televizi, my ji tehdy ještě neměli.
Váchová byla vdova a chlapa asi potřebovala, protože se najednou začala tak nějak divně po mně dívat.
Já myslel, že je to kvůli Hance, že se něco dozvěděla a tak jsem se jí začal vyhýbat.
Ale jednoho dne, když jsem přišel pro Hanku, aby šla ven, přivítala mne místo ní její matka.
"Hanka není doma, jela k tetě, ale pojď dál, chci s tebou mluvit... " řekla a než jsem se nadál, byl jsem u nich v bytě.
"Posaď se do obýváku, za chvíli přijdu, mám něco rozdělaného... chceš kolu ?" zaslechl jsem již z kuchyně.
"Ani ne... nebudu vás zdržovat... " odpověděl jsem.
"Nezdržuješ... " odpověděla a potom jsem už slyšel jenom tekoucí vodu z kohoutku.
Rozvalil jsem se na gauči a prohlížel si vybavení bytu.
Netrvalo dlouho a objevila se mezi dveřmi.
"Ty chodíš s Hankou, viď... " udeřila rovnou, ale z jejího hlasu byla znát spíše zvědavost než zloba.
"No, kamarádíme spolu... " váhavě jsem odpověděl.
Tak nějak divně se na mne podívala, potom si přitáhla nizoučkou stoličku přímo přede mne a sedla si na ní.
Znervozněl jsem.
"Promiň, ale chci ti vidět do očí, jestli mi teď nelžeš... musím se tě na něco zeptat." řekla a vzápětí si prohrábla rukama bohaté hnědé vlasy a protáhla se.
Viděl jsem její napnutou blůzu, bílý krk a polkl jsem rozčilením.
"Nechci, aby mi někdo Hanku zbouchnul, jako jsem byla já." řekla tiše a zadívala se mi upřeně do obličeje.