Po chvilce ticha se ozvala.
"Tak co, ještě máš kocovinu ?" zeptala se, hlavu zabořenu do polštáře.
"Už ne... to asi to kafe mne probudilo... " prohodil jsem, jako by jsme se vůbec nemilovali.
Okamžitě vyskočila a její malé kozy ještě trochu napjaté vzrušením vystrčila proti mně.
"Tak kafe jó ?A že ti mezitím vystydlo na stolku, to už neříkáš !" durdila se na oko.
"No možná, že to bylo tou buchtičkou, cos mi k němu dala." dobíral jsem si jí.
Zadívala se na mně.
"Jestli ti chutnala, můžeš si přidat." začala i ona hrát moji hru.
"Ale já si raději vezmu ten rohlík... " ještě dodala.
"A já vylížu pekáč... " řekl jsem a oba jsme se rozesmáli.