Kocovinový mrd

Pomalu jsem se probouzel.
Cítil jsem jakýsi měkký polštář pod hlavou, která mně úplně třeštila po předchozím večerním pití a nemohl jsem si vůbec uvědomit, kde jsem.
Ještě se zavřenýma očima jsem se protáhl, abych ze sebe shodil nějakou tu únavu.
Moje ruka se dotkla čehosi teplého a já si uvědomil, že polštář na kterém ležím, je člověk.
To mne probudilo úplně a prudce jsem se posadil.
"No to je dost... už jsem myslela, že je to otrava alkoholem... " ozvalo se vedle mne a já asi dost vytřeštěně zíral na zrzku, která se začala smát.
"Kde vlastně jsem a co tu chci... " ptal jsem se trochu otráveně, protože nebyla zrovna můj typ.
Vůbec nic jsem si ze včerejška nepamatoval a raději bych se viděl u mne doma.
"Jsi u mně a co tu teď chceš to nevím. Ale včera jsi byl pěkně rezebranej když jsi mne balil ve vinárně." odpověděla.
"Já tě balil ?"
"Jo, a dost naléhavě. Jenže pak jsi zvadnul jak zaschlej tulipán a mně tě bylo líto, tak jsem tě tady nechala vyspat... " dostalo se mi vysvětlení.
"Takže ty jsi něco jako samaritánka ?"
"Samaritánka zrovna ne, ale jestli chceš kafe na probuzení tak si ho můžeme dát spolu." řekla a já kývl na souhlas.
Zvedla se a předvedla mi štíhlé nohy s drobnou prdelkou.
Byla dost hubená, klukovský typ, kde nic tu nic. Takovou než rozšoustáš trvá většinou dlouho, ale zase mají potom výdrž. Prostě hodně práce a málo pokoukání.
Holka na noc, ne na denní světlo.
Pohodlně jsem se rozvalil v posteli a zkonstatoval, že mne v noci celého svlékla.
"Holka, to ses s mou postavou pěkně nadřela." pomyslel jsem si a oddal se snění, abych se trochu dostal z kocoviny.