"A to bude nějaká pokuta ?" ptala se téměř naivně.
"No, nebude to tak moc. To víte, správní řízení a potom tak deset tisíc. Ale po pravdě to může být a bývá i víc." dusil jsem ji plánovitě.
Zabrala.
"A nenechalo by se s tím něco dělat ?" řekla a podívala se
mi pevně a odhodlaně to očí.
"Přece by jste mne nechtěla uplácet." odpověděl jsem a můj protipohled jí jasně naznačil co dál.
"Uplácet ne, ale kdybyste chtěl, mohli bychom to snad vyřešit... " jen tak pípla a zrudla v obličeji jak prvnička.
Přejel jsem jí jemně prsty od prsou přes břicho až ke klínu a zastavil se na vnitřní straně stehen.
"Ale je to váš návrh. To, že s tím souhlasím, je jen můj soucit s vámi... " podusil jsem jí ještě trochu.
"Já vím, ale pokuta by mne zruinovala. Udělám všechno, abych si krámek udržela... " málem brečela.
Otočila klíčem ve dveřích, pověsila cedulku Inventura a potom jsme zmizeli vzadu za krám.
Měla to tam docela hezké a hned jsem se usadil na široký gauč.
Chtěla ke mně, snad aby to měla rychle za sebou, ale zarazil jsem jí.
"Nejdřív se mi předveď. A dělej to jak umíš nejlíp." přikázal jsem jí.
Pomalu ze sebe shodila plášť. Byla nervozní a kozy se jí pěkně nadouvaly pod košilí bez podprsenky.