Měl mne před ženichem

Zapnula jsem si poslední knoflíček na krajkových svatebních šatech, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Přešla jsem k nim a otevřela je.
Za dveřmi stál můj svědek Honza a tiskl prst ke rtům, abych byla zticha.
Potom se protáhl kolem mne do pokoje a zavřel dveře.
"Co se děje Honzíku ?" ptala jsem se trochu překvapeně.
"Celkem nic. Jenom nechci, aby o mně někdo věděl. Mám přece přijít až za hodinu, až se bude odjíždět... " utrousil a zadíval se na mne.
Jeho oči nestydatě klouzaly po krajkách a zkoumaly mé tělo pod nimi.
"Víš, že jsi takhle opravdu kouzelná holka ?" řekl tiše.
"Ále, nech toho, to už pro tebe není... " zasmála jsem se.
"A proč ne. Vždyť jinému nevěstu unesou, tak proč my bychom se nemohli před tím, než tě dostane, pomilovat." vemlouval se Honza a jeho ruka mi spočinula na nahém rameni.
"Neblázni, naši jsou dole... " snažila jsem se namítat.
"Nepřijdou, čekají, až sejdeš ty k nim... " řekl a přitáhl mne k sobě.
Vzpoměla jsem si na to, jak se můj nastávají loučil se svobodou v blízkém nočním klubu a v duši mi bleskl záchvěv pomsty.