Mrdačka

Bylo nádherné letní odpoledne a my s Petrem jsme šplhali na Milence, známý to pískovcový útvar skalního města. Nebyli jsme ve skalách sami, vyrazila nás celá parta, ale rozdělili jsme se a každý pár slézal něco jiného.
Slunce pražilo do písku a já si jenom přála, abychom už byli nahoře a mohla jsem ze sebe shodit oblečení a vystavit se jen tak paprskům.
Petr vrážel skobu za skobou do skály a pomalu ale jistě jsme se blížili k vrcholové plošince. Ještě pár úvazků, karabinek a zajištění a nakonec jsme se oba vyhoupli nad krajinu.
Bylo tu krásně a byli jsme tu sami.
Hluboko pod námi se klikatily rokle a stezky skalního města a kolem nás se rozprostírala říše klidu a pohody.
Stáhla jsem ze sebe tričko a začala sundavat kalhoty. Petr se na mně zadíval a potom mi řekl:
"Nechceš se tu pomilovat ? Ještě jsme to nahoře nedělali."
"Nech mne odpočinout... ale... proč ne ? Ale budu se muset uvázat. Nechtěla bych, abychom skončili dole... " odpověděla jsem a natáhla se na malou plošinku.
Nebylo to pohodlné, ale šlo to.