Už není lesba

Martina byla docela pěkná holka, ale měla jednu děsnou vadu. Ačkoliv jsme spolu chodili už pár týdnů, ne a ne ji přimět k tomu, aby se se mnou vyspala.
Vždycky to nějak zamluvila a mne už to pěkně štvalo.
Nejsem zvyklý takhle se doprošovat, holky na mne dost letěj a nebýt toho, že se mi opravdu moc líbila, dávno bych se na všechno vykašlal.
Toho večera jsme spolu byli v kině a teď jsem ji doprovázel na její ubytovnu.
Bydlela až v podkroví s kamarádkou a tak jsem na ni ani moc nenaléhal abychom šli nahoru.
Jen tak, aby řeč nestála jsem prohodil:
"Nahoru mne asi nevezmeš, viď... "
"Třeba jo, ale budeš se slušně chovat. Slíbíš mi to ?" odpověděla a já v jejích očích zahlédl podivný výraz.
Slíbil bych jí kde co, jen abych se dostal do jejího pokoje. Za chvíli jsme už otvírali dveře od jejího království.
"Čau, milenci." ozvalo se z hloubi místnosti a do předsíně se vhoupla její kamarádka.
Jen tak v slabém župánku, kozy jí málem šly napřed a přes látku bylo vidět, že pod županem nemá vůbec nic.
Trochu mne zasvrbělo mezi nohama a pomyslel jsem si na to, jak by to bylo pěkné s oběma najednou.
"Tak jsi mi ho přivedla ukázat, Martinko ?" zeptala se spolubydlící a přivinula jí k sobě.
Málem to se mnou šlehlo o zem.
Chodím s lesbičkou a nevím o tom !