"Já už budu hodná, jen prosím ne tak prudce... " zasténala.
Znovu jsem jej vytáhl a znovu zarazil úplně celý.
"Tak ne takhle, paní vedoucí ?" zeptal jsem se a znovu jsem přirazil.
"Opravdu moc prosím... " ozvalo se pokorně z jejích úst.
Klečela, skoro ležela na břiše na stole a chvěla se. Začal jsem jí pomalu šoustat.
Už ne prudce, aby jí to bolelo, ale tak aby si pořádně užila.
Pozoroval jsem ten svůj klacek zajíždějící vláčně mezi její závojíčky a moje nenávist k ní byla ta tam.