Jak jsem dělal lesbě dítě

Měl jsem kdysi kámošku. Říkám kdysi, protože když jsem zjistil, že je lesba, v tichosti jsem se vytratil z jejího života.
A přesto jsme si do té doby perfektně rozuměli.
Ještě po létech jsem na ní vzpomínal.
A teď, kdo ví kde sehnala číslo, mi zavolá, že se chce sejít.
A to jsou dvě ráno. Je normální ? Nebo se něco stalo ?
Ani jsem se nestačil vyhrabat z postele a už zvonila. Zřejmě volala z budky před barákem.
Vypadala pořád skvěle, ale bylo vidět, že má starosti, a že si na to pozvala skleničku jako kamaráda.
"Co se děje Majko ?" zeptal jsem se udiveně, když vklouzla do dveří a já jí pomáhal z kabátu.
"Pavlíčku... musíš mi pomoct... prosím... " začala brečet a sesypala se mi do náručí.
V tu chvíli jsem byl vzhůru úplně.
"Majko, co blázníš, co se děje... " snažil jsem se jí uklidnit, ale marně.
Celá se klepala, něco mi mumlala do ramene, ale pořád jsem z ní vlastně nic nedostal.
Zavedl jsem jí do pokoje a posadil ve svý garsonce rovnou na postel.
"Alespoň se trochu vzpamatuj, já mezitím udělám kafe." řekl jsem a vypadl do kuchyně.
Když jsem se vrátil s hrnky v rukou, seděla pořád na tom samém místě s obličejem v dlaních.
Složil jsem se opatrně vedle ní.
"Tak povídej, ať se ti uleví." řekl jsem a připravil se na zpověď.
"Pavlíku, já chci dítě... " najednou z ní vypadlo.
"A... " řekl jsem jako blbec. Vždyť je přece lesba, ty chlapy nesnášej.
"A to mi ho má udělat Ivana ?" vyjela na mne.
"Žiji s ní už pár měsíců, všechno funguje, ale najednou, snad léty, já bych strašně chtěla mimino... "
"Tak si vemte nějaký z ústavu... " namítl jsem.
"Dvěma ženskejm jako dvěma mužskejm ho přece nikdo nedá. Copak je tu povolený takovýhle manželství ?" zavzlykala.
"Ale jak ti můžu pomoct ? Přece nechceš abych si tě naoko vzal ?" nevěděl jsem jak z toho.
"Můžeš mi pomoct. Víš, sbalila jsem i chlapa, aby mi to udělal, ale sotva se svlík, tak jsem se zaštosovala a musel pryč. Snad bych ho zabila, kdyby na mne sáhnul."
"No ale já pořád nevím co... " skočil jsem jí do řeči.
"Pavlíku, já za tebou přišla, abys mi ho udělal ty. Jsme kamarádi, snad tě snesu... " zašeptala.
"Ale prosím tě, co nejrychleji, dokud jsem trochu napitá." dodala ještě.
"Prosím tě, to si myslíš, že na tebe jen tak skočím a udělám ti dítě ? Prostě hup na krávu už je tele ?" namítal jsem.
"Jo přesně tak. Co nejrychleji ať to mám za sebou."
"Dobře, udělám ti dítě, i když s takovým bláznivým přáním za mnou ještě nikdo nepřišel. Ale udělám to tak, jak budu já chtít. Jasný ?" řekl jsem důrazně.
"Tak dobře, jenom si pospěš." zašeptala na souhlas.